Proč učit studenty podnikavosti?

A jak jsem na to šel já.

Akce místo kritiky

Nebojím se často a nahlas kritizovat české školství. Hlavně to základní
a střední, vysoké není pro všechny, existuje fakticky větší možnost volby,
i té geografické. Opouštím tady svůj píseček zdravotnictví a poukazuji i na ostatní kompetence, které škola nepředává (chystám o tom samostatný článek).

Dnešní článek ale bude o tom, jak jsem místo kritiky šel něco udělat. Shodou okolností to byla první Střední ScioŠkola, která pro předání klíčových kompetenci dělá nejvíce už svým vnitřním nastavením, kdy studenti musejí sami převzít odpovědnost za své vzdělávání, nikdo nad nimi s bičem nestojí.

A právě do takto nastavené školy jsem šel přednášet. Moc mě zajímalo, jak to tam vypadá, jací tam budou studenti. Asi před rokem jsem hltal Grayovu Svobodu učení a popis první svobodné školy — Summerhillu. Scio studenti si mě sami vyžádali v rámci svého pravidelného workshopu, kdy za nimi někdo dochází. Naše PrPomí lektorka Míša, která je ve škole průvodkyní (tak se říká učitelům), vyprávěla o své práci u nás… a žádost o setkání s někým z PrPom na sebe nenechala dlouho čekat. Rád jsem přijal.

Následující řádky jsou směsí důvodů, proč mají podobné aktivity smysl, stylu mé přípravy, dojmu z přednášky samotné a zpětné vazby od studentů samotných, kteří o ni byli požádání formou dotazníku.

Před prvním slidem

Škola sídlí v Bohnicích a budovu sdílí s hotelovkou. Na parkovišti mě čeká Míša, v rychlosti mě provedla školou (pořádně jsme ji prolezli po přednášce).

Ve třídě bylo jen pár studentů, ostatní byli ještě na obědě, na který odcházeli později díky zmrzlinové oslavě. Měl jsem tu čest přijít do školy zrovna pár hodin po tom, co odešla školní inspekce…, která vyřkla pozitivní ortel.

Připravoval jsem si projektor, stavěl zrcadlovku na stativ, šrouboval mikrofon. Mám tyhle okamžiky před přednáškami rád, dokonce je mi jedno, zda je v sále lidí deset nebo sto, užívám si to pořád stejně.

Co jsem studentům předal?

Vyprávěl jsem svůj příběh od 18. narozenin do dnešních dnů, od převzetí „živnosťáku“ do extrémně zajímavé a užitečné práce v PrPom. Zbyl čas i na to, jak s tím jde studovat medicínu, a že to při pohledu přes rameno zpět bylo vlastně dost složité, a podruhé už bych do toho nešel.

Interakce byla moc fajn, od smíchu, přes zajímavé otázky, až po chvilky vstřebávání informací. Atmosféra byla sdílející. Dokonce se odehrálo i malé překvapení, když byl jeden ze studentů na mobilu, já myslel, že na FB, a on si dohledával informace k řečenému… to mě dostalo.

Protože ještě nejsem tak zajímavá osobnost, aby si mě lidi zvali k převyprávění mého CV, hlavním tématem bylo podnikání. Dostal jsem
se i k úplným detailům — kam pro „živnosťák“, co daně a papírování na začátku budoucího roku, až po konkrétní kroky v PrPom. Mluvil jsem o tom, jak jsme se od firmy dvou kluků sedících doma za počítačem, dostali k firmě, která má přes 50 členů, začíná předávat kompetence na vybudovaný střední management, ale i o tom, co to znamená, když se chystám za rok (bude to v PrPom odsloužených 7 let) z firmy výrazně stáhnout, a začít se věnovat především klinické medicíně.

Hodnocení studentů

Abych byl upřímný, zde přichází trocha hořkosti. S přednáškou jsem si dal fakt práci, do ní samotné vložil maximum energie… a žádal jediné — zpětnou vazbu pomocí krátkého google formuláře. Na akci bylo asi 10 studentů, odpovědi přišly 3, slovy tři, achjo 🙁 Nicméně, tohle jsou reakce. Nebyly nijak upraveny.

  • Které informace bys ještě potřeboval(a), abys o podnikání uvažoval(a)?
    • Nevím, o podnikání uvažuju asi tak stejně jako o práci jako každé jiné.
    • Žádný, spíš bych potřeboval dobrej nápad, který mi bude dávat smysl a budu v něj schopný věřit. Věřím, že s čímkoli dalším si poradím.
    • hele fakt nevim, já jsem o podnikání nebo zaměstnání úplně nepřemýšlela.
  • V případě, že spíše směřuješ do zaměstnání, zkus napsat, co Tě od podnikání odrazuje.
    • Nejistota, moc výdajů, které zaměstnanci platit nemusí
    • Směřuju do zaměstnání protože jsem mladý, nemam moc zkušeností a ani nevím v čem bych podnikal.
  • Jaký má podle Tebe přínos podnikání pro společnost?
    • Nové nápady, pohotové uspokojení poptávky na trhu- něco co stát nebo korporace nevymyslí
    • Podnikání posouvá společnost dopředu ve všech oblastech naší existence.
    • absolutně netušim, přínos to má pro podnikatelskou část společnosti, bych tak typovala.
  • Jak vnímáš podmínky pro podnikání v ČR?
    • Relativně ok „Jako v celém světě je to lepší než kdy dříve, ale stejně tak by to mohlo být o hodně lepší.
    • Absence zdánlivě smysluplných státních regulací, které by údajně měli společnosti pomáhat, ale doplácí na ně nejvíc ty nejmenší firmy a jednotliví podnikatelé, by rozhodně pomohla.“
    • vlastně nijak. moc do toho nevidím. z toho co jsi dneska říkal, to jde.
  • Co se Ti vybaví pod slovem „podnikatel“?
    • Někdo kdo je strůjcem svého času, nikdo mu neříká, co má dělat.
    • Člověk, s nápadem, pro který hoří a kterému dává všechno, že mnohdy i to, co by neměl.
    • „takovej ten filmovej bussines-man s kufříčkem, sáčkem a nespokojenym manželstvím. uvědomuju si že to neni ta nejpřesnější představa na světě.“

Nemám potřebu odpovědi studentů nijak komentovat, snad jen maličkost. Poslední otázku, která cílí na představu podnikatele, jsem konstruoval s předsudkem, že je to pořád takový ten devadesátkový vekslák… no, a jsem prostě strašně rád, že mladší generace už tímto zatížená není. Rád tu čtu řádky o tom, že je to člověk zapálený pro svou věc, že podnikání umí zlepšovat společnost.

Proč to dělat?

Tohle je jednoduchá odpověď na jednoduchou otázku. Má to smysl! Pořád jsem ten snílek, který věří, že kvalitní podnikání s přesahem zlepšuje občanskou společnost, a že to, že je člověk podnikavý (nikoliv podnikatel) může využít ve všech oblastech svého života. Tuhle myšlenku hlásá i projekt Můžeš podnikat (dostali tento článek k dispozici), do kterého se zapojil kolega a zakladatel PrPom, Ondřej. Má i svůj vlastní blog, tak mrkněte 😉

Napsat komentář