Proč nesbírám známky
7 minut čtení
„A ty jako podnikáš?“
Ne jako, ale doopravdy, a navíc ve službách. Je tomu už více jak 8 let, co jsem v roce 2012 po boku kolegy a kamaráda Ondřeje, znovu restartoval jeho myšlenku, aby vždy ve vašem okolí existoval někdo, kdo vám zakloní hlavu, zavolá záchranku, a když to bude třeba, začne mačkat hrudník: PrPom. Taková vize na jednu větu, ale co to dalo práce. Podtrženo: 8 let, 50 kolegů a více jak 10 000 proškolených lidí.
Tyhle řádky píši ve službě na covidové jednotce naší nemocnice, je zrovna klid. Píši je tedy v době, kdy už nepodnikám skoro vůbec, jednak kvůli tomu, že se nyní naplno věnuji medicíně, druhak proto, že celá covidová situace naše podnikání už na jaře tohoto roku tvrdě zasáhla. Myslel jsem, že článek napíšu dřív, na vrcholu kariéry… no, tak tedy ne, bude tedy i malým ohlédnutím za těmi roky.
Podnikání jako koníček
Nejsem v kanclu zalezlá krysa, co nikdy neviděla normální svět. Vystřídal jsem 2 sporty na solidní úrovni, miluju hory a aktivity v nich, snažím se dobře fotit a v kuchyni jsem doma. Nic z toho mě ale nijak extra mentálně nerozvíjelo. A jak už to tak bývá, byznys jsem si nevybral, přišel ke mně sám. Prostě mě nadchla první pomoc, odkroutil jsem si více jak dekádu v Českém červeném kříži, kde jsem se od maskéra poranění dostal až k lektořině, anebo členství ve výkonných orgánech našeho oblastního spolku.
Když už jsem v ČČK neviděl možnost růstu, přišla mi přes kamarádku nabídka z naprosto neznámé firmy, co učila první pomoc. Poslal jsem CV, jel na první kurz, kde jsem Ondřejovi řekl, že výukové materiály jsou příšerné, a takhle se to učit nedá. „Tak napiš nové“, řekl… a bylo. Už jsem neodešel.
Začínal jsem s tím, co mě bavilo nejvíce, tedy učením a celou metodickou přípravou jednotlivých vzdělávacích modulů. Ale tohle nejde dělat naplno a skoro zadarmo dlouho. Začaly přicházet první velké zakázky, rostla potřeba přijímat další kolegy a snad každý kvartál delegovat nějaký úsek práce na někoho nového, přijatého na čerstvě vzniklou pozici. Kurz musí někdo prodat, zorganizovat, odučit, materiálně zajistit, připravit materiál, vyúčtovat… Bez profesionalizace a standardizace to nejde.
Kompetence do života
Jestli člověka něco opravdu formuje, jsou to výzvy a odpovědnost. Obojího jsem měl dostatek. Byl jsem od začátku ve vedoucí pozici, a až do konce z ní neslezl. Klíčem k úspěchu je neúnavná komunikace na všech úrovních firmy i směrem ven. Musíte umět férově klienta přesvědčit k nákupu (a jestli jsem hned po výuce něco fakt žral, byl to právě obchod), krotit davy na sociálních sítích, ale především, umět se domluvit se svými kolegy.
Duo Ondřej & já fungovalo dobře především proto, že jsme oba úplně z jiného těsta. Ondřej je neúnavný vizionář a optimista, já racionální manažer se sklonem nevěřit, a věci dotahovat do konce. Také jsem byl ten, kdo uměl být k lidem tvrdý, když to bylo potřeba, anebo se s nimi rozloučit, pokud jsme viděli, že by další spolupráce nemohla fungovat. Tyhle strany mince byly potřeba obě, a musejí moji kolegové zhodnotit, zda jsem byl spravedlivý a fér.
Řízení lidí, delegování práce a její následné vyhodnocení, je snad to nejtěžší, s čím jsem se denně potýkal. Občas bylo nutné až pedantsky a na sílu tlačit lidi do nastavených procesů, ale osobně jsem přesvědčen, že firma, kde je více lidí na shodných pozicích, bez procesního řízení dělat nelze. Jsme na tom v PrPom tak, že každá manažerská pozice má napsaný návod na sebe samu, každý tým svého leadera. To vše pospojováno do pavouka a pyramidy, která zaručovala funkci. Leckdy ale i pocit samoty a odtržení od produktu samotného.
Podnikání je taky spousta papírování. Já si bral na bedra 2 hutné procesy: akreditační řízení u MŠMT a MPSV, dále všechny smlouvy, které v naší firmě vznikly. Nejsem právník, ale právní texty mám opravdu rád, dobře se mi v nich orientuje, asi proto, že jsou uspořádány tak jako já sám. Velkým břemenem je účetnictví, které jsem naštěstí nemusel dělat. Zde bych všem doporučil pořádnou účetní firmu, my máme Trivi, kde si na pomoc berou umělou inteligenci a strojové učení.
Taky nelze podnikat s tužkou v ruce. Používali jsme mnohé systémy, aplikace a celý vesmír Google Suite. Protože mám technologie fakt rád, vzal jsem si na starost zaškolování nových kolegů do jejich používání. Dlouho jsem si myslel, že mám jen běžnou uživatelskou znalost, ale pár setkání s vrstevníky mě utvrdilo v tom, že jsem mnohem dál, tedy už na té úrovni, kdy vám technologie fakt pomáhají, protože jste je to předtím pečlivě naučili.
A nakonec to nejdůležitější. Lektořina, schopnost prezentovat sebe nebo produkt. Četl jsem několikrát, že se lidé veřejného vystupování bojí snad více než smrti nebo úrazu. Já to mám přesně naopak. Byl jsem několikrát v televizi i v hlavních zprávách, a když má publikum nad 100 hlav, zažívám strašně příjemné vibrace, a jen co do ruky vezmu mikrofon, tak jedu.
Doporučil byste produkt „Podnikání“ ostatním zákazníkům?
Rozhodně ano. Doporučil bych to každému, alespoň na chvíli, a třeba jen v rozsahu nějakého projektu s jasným cílem a koncem. Radikálně by to snížilo množství tlučhubů, kteří mají pořád před očima obrázek podnikatele z devadesátek, co podezřele rychle zbohatl, a cestou pošlapal dost lidí. Tohle v PrPom nikdy nebylo, ale podnikat slušně a s kvalitním produktem je fakt dřina. Víte, ona je totiž ta zodpovědnost za produkt, zákazníky a kolegy fakt břímě. Snadno se kvůli tomu dá nespat, vyhořet, mít černé myšlenky. Vším tím jsem si prošel. Je to prostě něco úplně jiného, než být zaměstnanec.
A já zaměstnancem právě jsem. Vlastně poprvé v životě mám šéfa, musím žádat o svolení mít volno, mám pracovní dobu (ta je v podnikání taky = pořád… večery, noci, víkendy), ale to je spíše příjemná změna. A taky jsem poprvé v životě úplně řadový zaměstnanec, tedy mladý nezkušený lékař, co se musí hodně ptát. A právě ta zkušenost z „druhé strany“ mi dodává ten náhled a pokoru. Vím, co je to řídit desítky lidí a především vím, že funkčnost celku a kolektivu fakt není samozřejmost. To všechno podtržené tím, že produktem nemocnice není nic menšího, než zdravý člověk, vlastně zdraví. Jediné slovo a obří výzva. Stejně jako byznys.
